S agility jsme začali před přibližně dvěma roky. Když si na paničku došlápnu, možná si vzpomene i na přesné datum, protože to bylo týden před jejími zkouškami na střední školu. Kdo by se taky týden před zkouškami učil že jo? Když člověk profláká devět let, týden už to nezachrání.

No každopádně nás to hrozně chytlo. Teda alespoň mně. Panička jen funí a zdržuje. Nechápu, proč nesdílí mé nadšení z pohybu. Vždyť je to nádhera ne? Běhat a skákat a ...

Teď jsme začali jezdit na závody. Není to sice žádná sláva, ale panička říká, že se to třeba jednou spraví. Nebo taky ne, ale to nevadí. My běháme pro radost, spíš na efekt, než pořadí. Koneckonců, někdo ty nižší místa výsledkové listiny obsadit musí. Ne, tak zlé to zase není.

Sem budeme dávat výsledky naších závodů, abyste se mohli taky pokochat.